POHLED VÍRY DO INTERIÉRU STAROBĚLSKÉHO KOSTELA


P. Rudolf Adámek


Pro věřícího katolíka je kostel místem setkání s Bohem, s jeho moudrostí a láskou. Celý vnitřní prostor starobělského chrámu svým uspořádáním a výzdobou pozvedá nitro člověka k prožití posvátných tajemství.

Čelní stěna kostela je obzvláště působivá. Na pevném základě a na krásných sloupech spočívá naše víra v Boha.

Jediný je Bůh a Pán celého světa,  převyšuje všechno, přebývá v nepřístupném světle. Proto zářící slunce má v sobě posvátný tetragram J H V H=JAHVE = Jsoucí. Toto své jméno sám Bůh zjevil Mojžíšovi u hořícího keře. Starozákonnímu Božímu lidu je dána jistota: JSOUCÍ – ten, který je – je pro vás! Toto Boží Jméno vyslovoval jen velekněz, a to jednou v roce. Židé dodnes Boží jméno nevyslovují. I když píší JAHVE, čtou ADONAJ = Hospodin, Pán.

Hebrejský nápis v katolickém kostele je poměrně vzácný. Připomíná křesťanům, že jistota víry v Boží moc a lásku pokračuje i v Církvi Nového Zákona.

Jako andělé u Božího trůnu  ustavičně oslavují Pána vesmíru a našeho nebeského Otce, - hovoří k nám postavy andělů – i ty zde v chrámě pozvedni své oči, svou mysl i srdce ke svému Otci a Pánu.

Věčný Bůh poslal v čase na svět svého Jednorozeného Syna. Předchůdce Páně svatý Jan Křtitel (socha vpravo) vydává svědectví o Ježíši Kristu: “Hle, Beránek Boží!“ Svatý apoštol a evangelista Jan (socha vlevo) svědčí,  že  “Láska přišla na svět!“. A Pán Ježíš zpřítomňuje oběť své lásky i ve zdejším chrámu a dává nám sám sebe jako pokrm života.

Oba svatí Janové byli vzorem i svatému Janu Nepomuckému, patronovi zdejšího kostela. O božství Ježíše Krista vydal sv. Jan Nepomucký svědectví celým svým životem: mluvením, mlčením i svou mučednickou smrtí (dolní část obrazu). Takto tento světec vešel do blízkosti Boží mezi anděly a svaté (horní část obrazu). Patron zdejšího chrámu nás povzbuzuje příkladem svatého života, pomáhá nám svou přímluvou u “Boha, který je pro nás “.

Vtělený Syn Boží – Ježíš Kristus - přichází mezi nás při nejsvětější oběti mše svaté a přebývá stále s námi ve svatostánku. Věčná lampa, oltář a svatostánek mají své nezastupitelné místo v chrámě.

Ježíš Kristus se za nás obětoval při Poslední večeři a na kříži a ve mši svaté se stává pokrmem naší duše. Ten, který za nás na kříži zemřel, bude jednou naším soudcem. Na svatostánku je kniha se sedmi pečetěmi a beránek. Pán Ježíš je ten: “Beránek, který rozlomí všechny pečetě knihy dějin“ a bude nás všechny veřejně soudit. Andělé mají větší chápavost než lidé. Proto se sklánějí u svatostánku před Eucharistii – vzácným obětním darem, kterým je sám Vtělený Syn Boží.  Andělé u oltáře i všechny postavy za oltářem nás povzbuzují: I ty s pokorou a láskou přistup blíže ke Kristu.

Po II. vatikánském koncilu se slouží mše svatá tváří k lidu. Proto byl oddělen oltář od svatostánku. Dopředu byl dán kříž, také liturgické sedadlo bylo posunuto dopředu. Pult na druhé straně (ambon) umožňuje bližší styk lidí s hlasatelem Božího slova a umožňuje i laikům snadno se dostat ke čtení Písma sv.

Na =Vítězném oblouku= nás povzbuzuje křtitelnice na jedné a kazatelna na druhé straně. Obě mají výmluvnou výzdobu.   

Jsme lidé slabí a křehcí. I v nás působí smutné dědictví pádu prvních lidí, jak to připomínají andělé nad křtitelnicí. Požívání zakázaného ovoce v ráji (ovoce v ruce anděla) vedlo ke smrti, což vyjadřuje lebka v ruce druhého anděla. Hlavní obraz nad křtitelnicí ukazuje Ježíše při křtu v Jordáně, kdy se otevřelo nebe a Duch svatý se ukázal v podobě holubice. Od té doby každý už má vědět, že Ježíš z Nazareta je slíbený Kristus, který nás bude křtít Duchem svatým. Účinek svatého křtu je krása duše, kterou připomíná květina v ruce horního anděla. A sama křtitelnice připomíná: zde jsi byl přijat za dítě Boží, žij proto důsledně podle svého křestního slibu.

Boží slovo je dětem Božím hlavní směrnicí života, je v souladu s naším svědomím, když nás povzbuzuje k dobrému a varuje před mravním zlem. Vedle lepší slyšitelnosti (v době, kdy nebylo rozhlasu) je kazatelna vyvýšena, abychom uměli svou mysl =pozvedat vzhůru=. Výmluvný je i výjev na kazatelně: U studnice Jakubovy hovoří Ježíš se samařskou ženou:  “Dej se mi napít!“ Těmito slovy se obrací Kristus k ženě, která z dalšího rozhovoru poznává: “Toto je slíbený Mesiáš!“  Sama se mění k lepšímu a svědčí svým krajanům: “Nalezla jsem Vykupitele!“

Radostná zvěst evangelia zaznívá i ve zdejším chrámu. Hlasatelem, zvěstovatelem Božího poselství je slabý člověk: kněz nebo jáhen. Nad hlavou má holubičku – symbol Ducha svatého. Máme si uvědomit, že sám Duch svatý nás vede, když pozorně sledujeme =slovo Boží= a jeho výklad. Výsledkem poslouchání evangelia  a jeho uvádění do našeho života křesťana, je stálý růst ve víře, v naději a lásce. To nám ukazují symboly těchto tří božských ctností, které mají v rukou andělé: kříž, kotva a hořící srdce.

Když sedíme v lavicích, třeba i mimo bohoslužbu, máme stále o čem uvažovat. Stačí mít otevřené oči a vnímavé srdce.

Kromě hlavních liturgických předmětů a symbolů jsou zde ještě další povzbudivé věci. Boční oltář vlevo ukazuje narození Ježíše v Betlémě (obraz) i sochy prvních svědků víry naděje a lásky: Panna Maria a svatý Josef. Ježíš přišel i pro nás. Učme se tedy od Panny Marie i od svatého Josefa správně odpovídat na příchod Lásky na svět.   Pravý oltář má obraz svatého Mikuláše, kterému byl zasvěcen původní dřevěný kostel ve Staré Bělé. Obraz znázorňuje světcovu pomoc potřebným. Podobně i sochy svatých Blažeje a Ambrože (?) nám připomínají: Mějme důvěru v pomoc Boží a v přímluvu svatých.

Čtrnáct obrazů křížové cesty po stranách chrámové lodi nám dává příležitost rozjímat o utrpení a smrti našeho Spasitele Ježíše Krista.       

Sochy svatých na pilířích dosvědčují, že v každé době a v každém národě lze stát se svatým. I ty se staň svatým!  Svatá Anna, svatý Prokop, svati mniši František z Assisi a Antonín z Padovy, novější svatý Jan Bosko i svatí z našeho národa: Vojtěch, Jan Sarkander i Anežka Česká. Všechny spojuje naprostá oddanost Bohu a láska k Božím dětem.

Když se naše oči  obrátí zase k hlavnímu oltáři, vidíme v bočních výklencích sochy Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce Mariina. Životní zkušenosti našich předků i mnoha současníků svědčí, že úcta těchto Srdcí přináší radost a pomáhá vytrvat v dobrém.

     Cestou z chrámu vidíme na kůru krásné varhany, které doprovázejí náš zpěv při bohoslužbě. Andělé po stranách připomínají, že život každého z nás, v kostele i mimo něj,  prostě celý náš život má být naplněním známého Stojanova hesla: “Buď  můj život jedna  Boží chvála!“


NAHORU

Stylizované slunce nad hlavním oltářem

Hlavní oltář

Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého

Obětní stůl

Kazatelna

Obraz sv. Mikuláše

FARNÍ CHRÁM SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Místo:

Ostrava - Stará Bělá

Rok vysvěcení:

L.P.1801

Patroni:

sv. Jan Nepomucký, sv. Mikuláš

Pravidelná nedělní mše sv.:

7:30 hod.

Pouť:

nejbližší neděle při 16. květnu

Krmáš:

druhá neděle v listopadu

© Copyright 2016 Římskokatolická farnost Ostrava - Stará Bělá