16 - 19. století (1506 - 1893)


První doklad o starobělské farnosti je z roku 1506, kdy měl místní farář Matěj spor se staříčským farářem, vznik původního kostela je možné datovat do třetí třetiny 15. století, kdy ves Starou Bělou vlastnil katolický rod z Doloplaz. Předtím patrně věřící museli chodit do kostela do některé ze sousedních vsí, kde už stál kostel  (Paskov, Petřvald, Stará Ves nebo Zábřeh). V roce 1567 byl ve Staré Bělé nekatolický farář Jiří Vartský. Roku 1584 byla fara obsazena znovu katolickým farářem Stanislavem Stromským. Roku 1620 byla fara obsazena evangelickým farářem Melchiorem Fidicinisem. Od roku 1624, kdy byl ustanoven farářem Jan Matthisius, byla starobělská farnost trvale pod katolickou správou. Duchovními správci farnosti byli např.: Florián Mroczkowski, Matouš Schaupius, Pavel Josef Kučera, Jiří Abrahám Krsa, za jehož působení (1699-1719) byla založena nejstarší matriční kniha a kronika farnosti. Za jeho nástupce Filipa Jakuba Fiderleho (1719-1734) byla pravděpodobně postavena kaplička  sv. Jana Nepomuckého a opraven kostel.


Předchůdcem stávajícího kostela sv. Jana Nepomuckého byl dřevěný kostel, zasvěcený svatému Mikuláši. Existenci dřevěného kostela je možno doložit přesvědčivými doklady. Schází jen doklady o jeho vzniku. Na základě pramenů se můžeme domnívat, že kostel sv. Mikuláše již existoval na počátku 16. století.Bližší informace o provedení a vybavení prvého farního kostela se dovídáme až v době, kdy byl na starobělskou faru ustanoven samostatný pan farář P. Matouš Schaupius, který se zapsal do historie farnosti zejména tím, že s největší pravděpodobností osobně pořídil nejstarší známou kresbu kostela sv. Mikuláše. Z této kresby datované 1. 5. 1659 je patrno, šlo o malý jednolodní dřevěný kostelík v průčelí s hlavní věží a hlavním vchodem a malou věží (sanktusníkem) nad polygonálně ukončeným kněžištěm. Kostel byl po obvodu lemován nízkým krytým ochozem. Střecha kostela, věže i ochozů byly kryty šindelem a malá okna zasklená okenními skly zalitými v olovu. Přesné situování kostela, stejně jeho stáří určit nelze. Patrně stával v místech dnešního hřbitova, pravděpodobně poblíž nedávno zbořeného domu č. p. 146, zvaného “stará fara“. Přibližně na místě staré fary  stávala i tehdejší stará farní budova.Podle popisu, který pořídil nástupce P. Schaupiuse P. Jiří Ignác Agnellus během svého tříletého působení ve Staré Bělé, se dovídáme další informace o vnitřním vybavení a příjmech kostela. Vybavení kostela bylo tehdy velmi prosté. Tvořily ho tři oltáře a křtitelnice. Hlavním oltářem byl kamenný stůl, na něm spočíval svatostánek s obrazem patrona kostela sv. Mikuláše. Bližší provedení bočních oltářů a křtitelnice popis neuvádí. Zaznamenává, že ve věži byly dva zvony a v sanktusníku další malý zvon. Ačkoli o tom nejsou doklady, byl kostel sv. Mikuláše, v té době už patrně notně sešlý a byl tak pravděpodobně v roce 1790 stržen. Jeho vybavení bylo přeneseno do kostela nového.


Prvotní popud ke stavbě nového kostela ve Staré Bělé dal patrně farář P. Matouš Bassel, který ve zprávách svým duchovním představeným zdůrazňoval nezbytnost postavení  nového kostela, neboť veškerá péče o stávající zchátralý   kostelík sv. Mikuláše se jevila jako neúčelná. Za jeho působení došlo již roku 1765 k přípravám potřebného stavebního materiálu pro stavbu kostela. Současně byly zajišťovány plány nového kostela.


Přípravné stavební práce musely být pravděpodobně v roce 1769 pro nedostatek finančních prostředků přerušeny. Teprve v roce 1773  postoupila Olomoucká kapitula plány nového kostela hospodářskému úřadu v Petřvaldě na Moravě (světská správa církevních statků) s tím, aby byly podrobnosti projednány na místě a aby byla stavba kostela dokončena nejpozději do tří let.


Uplynuly ještě tři roky, než došlo, už za nového faráře P. Josefa Komínka, v roce 1776 k položení základního kamene a zahájení stavby kostela. Za jeho správy byl tedy od základu postaven nový kostel a současně vybudována i nová farní budova. Výstavba kostela trvala kapitulou požadované tři roky a probíhala v létech 1776 až 1779. Až za jeho nástupce P. Josefa Steinera by kostel r. 1801 vysvěcen a vybaven nejnutnějším mobiliářem.


Jako patron kostela byl vybrán svatý Jan Nepomucký, člen Českého národa, kterému se v té době dostalo zápisu do seznamu svatých.

Stavba nového kostela byla situována nedaleko kostela původního, na místě výše položeném, takže se stala po svém dokončení významnou dominantou celého okolí. Vnitřek kostela byl v té době vybaven jen nejnutnějším inventářem, který sem byl přenesen z původního dřevěného kostela. Okolo nového kostela byl zřízen, jak bylo v té době obvyklé, i hřbitov. Pochovávalo se na něm až do roku 1848, kdy byl zřízen hřbitov nynější. V novém kostele započaly bohoslužby hned po dokončení stavby, jeho posvěcení se odkládalo


Přípravy k vysvěcení nového kostela byly směřovány na rok 1799. Svěcení měl provádět tehdejší olomoucký světící biskup rytíř z Rozenthalu v rámci generální vizitace. Světící biskup však vážně onemocněl a v květnu roku 1800 zemřel. Novým světícím biskupem byl až 1. března 1801 ustanoven Alois Josef hrabě Krakovský z Kolovrat. Ten ihned po svém jmenování vyhlásil na období od 28. května do 30. června generální vizitace ve čtyřech děkanátech, včetně místeckého. Farnost starobělská přišla na řadu ve dnech 13. a 14. června 1801. Při této příležitosti v neděli 14. června r. 1801 vysvětil hrabě Kolovrat starobělský kostel ke cti sv. Jana Nepomuckého a sv. Mikuláše jako spolupatrona. Během obřadu byly do hlavního oltáře vloženy ostatky sv. Urbana papeže, sv. Vitališe opata a sv. Korony (Koronaty).


Nemalé zásluhy o nový kostel si získal nástupce P. Steinera, kterým se stal P. Josef Schöny. Ten byl farářem ve Staré Bělé v létech 1811 až 1828 a přičinil se zvláště o vybavení vnitřku kostela. V roce 1819 zde nechal instalovat nový hlavní oltář a v roce 1822 byla realizována stavba kazatelny a křtitelnice.


Výrazné opravy kostela proběhly za P. Františka Zelinky, který působil ve farnosti od roku 1866 do roku 1886. Přičinil se o doplnění kostelního vybavení (monstrance, bohoslužebná roucha aj.) a v roce 1872 zajistil vymalování vnitřku kostela. Současně došlo i na pozlacení hlavního oltáře, kazatelny a křtitelnice. V následujícím roce získal P. Zelinka od Svatého otce privilegium pro hlavní oltář “Altare privilegium vi brevis apostolici“. Znamená to, že pro toho, za nějž je u tohoto oltáře sloužena mše sv., mohou být získány plnomocné odpustky. V roce 1874 byla realizována další náročná oprava kostela. Místo šindelového pokrytí byla střecha pokryta břidlicí a věže kostela oplechovány.

Kromě řady nově zbudovaných kaplí, křížů a pomníků byl též zásluhou P. Zelinky doplněn interiér kostela o rozměrný obraz sv. Jana Nepomuckého a nové varhany od firmy Rieger z Krnova, pořízené za 2600 zlatých, byly instalovány v roce 1883.

P. František Zelinka byl vlastenecky smýšlející kněz a výborný organizátor. V roce 1869 založil první český spolek ve Staré Bělé. Katolická občanská beseda, jak se spolek nazýval, odebíral a půjčoval zájemcům časopisy a propagoval odběr spisů z edice “Dědictví Cyrilo-Metodějské“ a “Dědictví maličkých“. Jeho prvním předsedou byl zvolen P. Zelinka a funkci jednatele i pokladníka spolku zde zastával místní kaplan P. Petr Krogulski. P. Zelinka byl též zakládajícím členem a prvním předsedou místní Občanské záložny, která vznikla v roce 1871. Funkci pokladníka i zde vykonával P. Krogulski.


Velkou péčí o stav kostela se vyznačoval i P. Jan Oth, který zde jako farář působil v létech 1886 až 1893. Již v roce 1888 bylo nahrazeno běžné zasklení dvou čelních oken v zaoltáří kostela barevnými vitrážemi. Vitráže, které zobrazují sv. Floriána a   P. Marii růžencovou, byly zhotoveny sklenářským mistrem Ferdinandem Klíčem z Příbora na náklady farníků a členů místního růžencového bratrstva. Výzdoba kostela byla též doplněna o 5 soch světců, které byly umístěny na boční oltáře.  


NAHORU 1.POLOVINA 20. STOLETÍ>

© Copyright 2016 Římskokatolická farnost Ostrava - Stará Bělá