Římskokatolická farnost Stará Bělá je součástí Ostravského děkanátu, který spadá pod Ostravsko-opavskou diecézi a ta je součástí Římskokatolické církve. Místním farářem je P. Jan Czudek, děkanem Mons. Josef Gazda. V čele diecéze stojí biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Svatý Otec Benedikt XVI. je nejvyšším představitelem naší církve.

Farnost tvoří Městský obvod Ostrava-Stará Bělá, Městský obvod Ostrava-Nová Bělá, Městský obvod Ostrava-Proskovice a vesnice Krmelín.

Bohoslužby ve farním kostele Sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé jsou každodenně, nedělní mše sv. se zúčastňuje průměrně 350 osob. Ve filiálním kostele svatých Jana a Pavla v Krmelíně bývá mše svatá každou neděli a význačnější svátek, případně mše sv. pohřební. Nedělní mše sv. se zde zúčastňuje průměrně asi 100 osob. Ve filiálním kostele sv. Floriána v Proskovicích je mše svatá (kromě pohřbu) každou neděli, které se zúčastňuje asi 70 osob. V novobělské kapli Povýšení sv. Kříže je mše svatá jedenkrát za rok, a to vždy 14. září.

Farnost je živým společenstvím, které se setkává nejen při bohoslužbách, ale i při různých jiných aktivitách.

Stará Bělá je původní stará slovanská osada, ležící asi 10 km jihovýchodně od centra Moravské Ostravy, která pravděpodobně vznikla už v předkolonizační době. Nejstarší zmínka o obci je z roku 1272, kdy olomoucký biskup Bruno z Schauenburgu listinou, ve které se poprvé objevuje jméno „Bělá“, udělil za věrné služby 30 lánů ve své vsi Bělé bratřím Helmboldovi, Ottovi a Güntherovi z Fellinu se všemi právními náležitostmi. Z roku 1301 je zpráva, že olomoucký biskup postoupil tvrz a ves Bělou dědičně do léna Jindřichu z Bělé. Po něm až do roku 1590 toto léno vystřídalo mnoho majitelů. V roce 1652 olomoucký biskup Leopold Vilém připojil Zábřeh, Starou Bělou a Výškovice ke kapitulním statkům panství Velký Petřvald a pod vládou olomoucké kapituly tyto statky zůstaly až do zrušení roboty roku 1848.

Stará Bělá ve středověku patřila k nejvýznamnějším a největším vsím na Ostravsku. Už ve 14. století měla kolem 250 až 300 obyvatel. Ti se až do období industrializace v 2. polovině 19. století živili převážně zemědělstvím, ve vsi fungoval jeden mlýn, od 17. století jsou také zprávy o dalších řemeslech např. krejčí, kovář, sedlář aj.. Od roku 1672 je doložena škola ve Staré Bělé a také její rektoři a učitelé. S rozvojem průmyslu na Ostravsku v 19. a 20. století se obec postupně rozšiřuje a velká část obyvatelstva nachází zaměstnání v železárenských a hornických provozech. V roce 1941 se Stará Bělá připojila jako městský obvod k tzv. Velké Ostravě, za období komunistické totality patřila pod městský obvod Ostrava 3 a od roku 1990 funguje znovu jako samostatný městský obvod Statutárního města Ostravy, čítající cca 3 tisíce obyvatel.

I přes nevhodnou typovou zástavbu z období komunismu spojenou s neexistencí kvalitních regulativů a přes blízkost dvou největších ostravských sídlišť, si  Stará Bělá  stále uchovává svůj vesnický charakter, dosud „relativně“ nezasažený polistopadovou chaotickou výstavbou nevkusných satelitních kolonií a příměstských průmyslových zón („urban sprawl“). Pro svoji polohu, množství cyklotras a blízkost CHKO Poodří je Stará Bělá vyhledávaným místem příměstské rekreace Ostravanů.

Literatura: J.Stibor, Stará Bělá 1272 - 1918 , Ostrava 1997

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Ostravě - Staré Bělé 1801-2001, Sborník k 200. výročí posvěcení, Stará Bělá 2001